Před více než sto lety vyslovil jeden z nejslavnějších architektů první poloviny 20. století, F. L. Wright, názor, že v architektuře je potřeba dosáhnout pomyslného „rozbití krabice“, tj. v maximální míře odstranit rozdíl mezi interiérem a exteriérem. Jsem si jist, že obdobný přístup by měl platit i ve vztahu k veřejným prostranstvím ve městě. Každé takové místo by mělo mít jasně definovaný účel a dle něj být navrženo. 

Vymezení obsahu prostranství by nemělo být děláno „od stolu“ – s výsledkem sice malebným a estetickým, ale mnohdy neživým. Naopak, mělo by být řešeno koncepčně (dle charakteru – jestli se jedná o území celoměstského nebo jen lokálního významu) a zejména dle požadavku lidí, kteří v jeho okolí bydlí a navštěvují jej. Každé takové území má svůj jedinečný charakter a mělo by tak být i vnímáno. Lidé, kteří jsou s ním v každodenním kontaktu, sami nejlépe vědí, jestli tam například chybí lavičky, nebo je jich naopak moc, jestli je místo dostatečně osvětlené nebo naopak rušivé pro obyvatele sousedních domů. Až po takto přesném zjištění vztahu a názorů lidí na „jejich“ prostranství lze navrhnout jeho přesnou podobu. Tuto cestu pokládám za nejvhodnější k dosažení toho, aby obyvatelé přijali veřejné prostory za „vlastní“ a mohla být u nich odstraněna ona pomyslná bariéra, která je od nich dělí. Vytvoření zmíněného blízkého vztahu mezi obyvateli a prostranstvími s sebou mnohdy nese také jednu nespornou výhodu: lidé o toto území často sami pečují, stává se vlastně jakýmsi pomyslným předpokojem jejich bydliště.

Pokládám proto ze strany města za nezbytné všechna veřejná prostranství zmapovat a posoudit jejich současný stav. Následně u těch, která neplní svou funkci, ve spolupráci s občany postupně připravit plán na jejich obnovu a začlenění do života. Ideálním způsobem je také zapojení občanů do rozhodování, která prostranství pokládají za prioritní pro obnovu. Pokud jsou tato území majetkem jiných vlastníků, je příhodné zahájit s nimi jednání a hledat cestu pro nejvhodnější úpravu. Za nadějnou cestu k vytvoření popsaného vztahu občanů k veřejným prostranstvím vnímám započatou úpravu Městských sadů a sídliště v Kateřinkách nebo provedenou obnovu soustavy parků kolem historického centra města.

Další články autorky/autora