Vzpomínáte na poručíka Duba? Všichni ho znali z té lepší stránky. U politiků je tomu, zdá se, přesně naopak. Každý ví, jací to jsou lumpové. Hádají se, nepracují, a když, tak na sebe. Inu! Někdo opravdu pracuje víc a někdo méně. Někdo se hádá, protože rád slyší svůj hlas, někdo spíš trne o hlas voličův. V krajním případě rozhoduje o chování politika svědomí a matná vzpomínka na kdysi dané sliby.

Chceme vám říct, že komunální politika je skoro stejně vyčerpávající pro nás, zastupitele a radní, jako pro vás, její hodnotitele. Nemůžeme vám slíbit úlevy na daních, vstup někam ani vystoupení odněkud. Řešíme potřeby, které se řešit musí, a jen je vyřešíme, objeví se znovu, protože jsou věčné.

O to podezřeleji musí působit snaha nových lidí do komunální politiky vstupovat. Nuže, při zkoumání důvodů vylučme model snaživce, pro něhož je komunál přestupní stanicí k vyšším sférám, nebo dobráka, který si už od obecní židle slibuje vyztužení rodinného rozpočtu. Připusťme, že mezi kandidáty se mohou vyskytnout lidé, kteří se věnují nějaké veřejné problematice a jednoho dne dojdou k závěru, že by svými zkušenosti mohli obci pomoci potýkat se s úkoly popsanými výše. Jiní hodlají vstoupit do zastupitelstva, aby na vlastní oči viděli, co se to tam děje, že se nic neděje a peníze se ztrácí. Konečně, i ti úplně nepochopitelní adepti z chvostů kandidátek nemusí být šílení. Svým ctihodným jménem zaštiťují jména výše umístěných kolegů, riskujíce přitom doškrtání až na volitelná místa.

Změna: zůstat na svém

Všichni političtí nováčci se obvykle bijí v prsa a říkají: Nebudu nadávat, půjdu to změnit. Změnu očekávají i voliči, protože jim ji politici slibují. Jen co pořád měnit? Nebylo by příjemnou změnou v něčem chvíli vytrvat a stát si za svým? Není volání po změně přiznáním bezradnosti? Co může měnit politik, který stav sám vytváří?

Ať nám volič a učebnice politického marketingu prominou: my na změnu nevěříme. A to jsme šli před čtyřmi roky změnit Hlásku od základů. Nevěříme na změnu magickou, prováděnou za pomoci hladkých slov a kouzelného proutku. Která přisune do pokladny dvakrát víc peněz a zajistí, že jediná koruna neodejde na pochybné cíle. Že všichni potáhnou za jeden provaz a na radnici bude jak v klubovně Rychlých šípů. Miliardový rozpočet je příliš velký bochník, aby na člověka nešly laskominy. Podstatné je, jaký kdo má apetit a jakou úroveň stolování.

Už víme, že je obtížné posunovat věci dál a snažit se, aby se nevracely do výchozích pozic jako příslovečný Sisyfův kámen. Ani tady žádnou změnu nečekáme. A jsme s tím srozuměni. Po rozpadu SOS pro Opavu jsme doplnili tým našich 12 zastupitelů a dalších příznivců o nové tváře. Ty lidi známe a věříme, že ke stolu usedají s čistýma rukama. To je důležité. Samozřejmě ještě důležitější bude, aby od něj nepobryndaní za čtyři roky vstávali. Můžeme to slíbit?

V uplynulých čtyřech letech jsme byli konfrontováni s různými nepříjemnostmi a chybami. (Bereme je vážně.) Nikdo nám ale nemohl podsunout nemorální či dokonce trestní jednání. Má cenu říkat, že se nezměníme? Ve městě, kde každý zná každého, dáváme do banku svá jména. Při zkušenostech, kterých jsme v politice nabyli, věříme v to lepší – a ve vaše porozumění.

Další články autorky/autora