Už půl roku před dokončením rekonstrukce kulturního domu Na Rybníčku, v září 2011, zveřejnilo město záměr jeho pronájmu. Stavba za 152 milionů korun, připravená Stanjurovým vedením a z 60 % financovaná z evropských peněz, byla ukončena v březnu 2012. V květnu následovalo slavnostní otevření, a zatímco veřejnost obdivovala honosnou budovu, my jsme na radnici trnuli, zda a kdy jí najdeme provozovatele. 

Předchozí díl: Hromada pilin místo pytle peněz

Komerční pronájem byl podmínkou evropských dotací. Dlouholetý provozovatel Rybníčku o prodloužení smlouvy nestál, protože si spočítal, že budově po rekonstrukci vzrostou náklady na energie. Jejich výše se odhadovala na 60 tisíc korun měsíčně. Projekt neřešil snížení tepelných ztrát, zato zavedl množství energeticky náročného technologického vybavení nepřetržitým nuceným větráním počínaje a jevištní technikou konče. Po otevření také chybělo vybavení kavárny a restaurace. To si měl na vlastní náklady zajistit nájemce.

Od zveřejnění záměru uběhlo tři čtvrtě roku, a město stále nemělo nikoho, kdo by chtěl kulturní dům provozovat. Zato přicházeli lidé, kteří jej už chtěli užívat pro své akce. Teprve začátkem léta 2012 se objevil vážný zájemce, a ne jeden, ale hned tři najednou. Každý podnikal v jiném oboru: Martin Švub se zabýval gastronomií, což bylo vhodné pro zprovoznění restaurace v suterénu, Martin Kubík obchodoval s vínem a kávou, což se hodilo pro kavárnu v přízemí, a Rostislav Tomáš byl organizátorem kulturních akcí, které dávají kulturnímu domu smysl. Každý měl ve svém oboru výborné reference. V naší situaci vypadal tento model téměř ideálně a sliboval konečně zajistit vše, co město i občané od Rybníčku očekávali.

Jen jsme se zájemci začali jednat o podmínkách smlouvy, přihlásili se další dva: společnost U plus U s jednatelem Lukášem Urbancem a JOSH Trade Daniela Jaška. I tyto projektové záměry a nabízené částky nájemného byly standardně předloženy k posouzení majetkové komisi rady města. Daniel Jašek, provozující v Opavě několik restaurací, svou nabídku postavil především na kvalitní gastronomii. Zato společnost U plus U, jejíž hlavními činnostmi je autodoprava, autopůjčovna či celní deklarace, měla s provozem kulturního domu pramálo společného.

Majetková komise se shodla na tříčlenném týmu prvních zájemců a doporučila jej radě města jako nejvhodnějšího nájemce. V jejich prospěch hrála také výše nabízeného nájemného. Rada se na návrhu komise shodla a od 1. října 2012 byla uzavřena nájemní smlouva s firmou Rehos – REstaurants, HOtelS s. r. o., jejímiž společníky se vedle Martina Švuba stali i pánové Kubík a Tomáš.

Provoz Rybníčku se rozjížděl pomalu. Zatímco se plnil kalendář akcí a některé z nich už probíhaly, vybavovaly se prostory restaurace a kavárny nábytkem. Snahou nájemců bylo zajistit plesovou sezónu. Sál Rybníčku Opavě během rekonstrukce citelně chyběl a pro nové provozovatele skýtaly plesy šanci vydělat na zbývající část roku, která se při začátku provozu očekávala výrazně slabší.

Ve snaze urychlit rozjezd Rybníčku byly energie vedeny na město, náklady mu měli nájemci hradit čtvrtletně. Pro první rok bylo také dohodnuto jen symbolické nájemné. To se podle smlouvy mělo na tržní změnit až v následujícím roce. Jako protiváhu uvedených úlev jsme si vymínili nahlížet do účetnictví nájemce. Pokud by zisk překročil dohodnutou hranici, nájemné by se zvýšilo dřív.

Počáteční nadšení z fungujícího Rybníčku ochladlo už na jaře 2013. Odbor majetku hlásil, že nájemci neplatí včas. S kolegou náměstkem Daliborem Halátkem jsme vyvolali jednání. Nájemci se na něm dušovali, že jejich projekt brzy překoná porodní bolesti a oni začnou platit, jak se má.

Pamětlivi potíží při hledání zájemců o pronájem Rybníčku a vědomi si jeho technických specifik, měli jsme snahu řešit situaci vstřícně. S výpovědí bylo spojeno množství rizik. Ohrozili bychom mj. řadu už nasmlouvaných akcí. Problém jsem důkladně probírala s odbory majetku, financí i rozvoje města. Ve hře byla i obrovská evropská dotace.

Nájemci své sliby neplnili a s vysokými zálohami na energie jejich dluh rychle rostl. Připravili jsme tedy krizový plán zpětného převzetí Rybníčku do správy města. Změna provozovatele se neměla dotknout podnájemců, tj. organizátorů konferencí a seminářů či svatebčanů. Předpokladem řešení byla i spolupráce s nájemci, od nichž jsme potřebovali informace o nasmlouvaných akcích. Na konci léta 2013 jsme radě města předložili návrh na výpověď. Dluh se v té době vyšplhal už na částku 885 tisíc korun a dnes dále narůstá o penále. Je to hodně peněz. Bývalí nájemci jsou v insolvenci a město je přihlášeno mezi věřiteli.

Znovu ve stejné řece

Klíčové bylo, aby město v důsledku porušením podmínek nemuselo vracet 66milionovou dotaci. Tak jsme se znovu pustili do hledání provozovatele. Plesovou sezónu zatím zajišťovaly odbory magistrátu pomocí krátkodobých smluv, občerstvení se řešilo cateringem.

Začátkem roku 2014 se objevili noví tři zájemci. Znovu se přihlásil Daniel Jašek se svou firmou JOSH. Dalším byl provozovatel kina Mír Martin Žižlavský a do třetice Martin Seidl z Ostravy, v té době provozující v Opavě jen stroje na točenou zmrzlinu. Protože jsme nový výběr nechtěli sebeméně podcenit, na podnět rady města byla k posouzení žádostí sestavena 13členná pracovní skupina sestávající ze zástupců všech dotčených odborů magistrátu a zastupitelů ČSSD a SOS pro Opavu. Předem jsme si nastavili hodnotící kritéria, dohodli se na tom, co zájemci musí splnit a dodat.

Při osobní prezentaci přesvědčil většinu pracovní skupiny Martin Seidl. Radním Haně Brňákové a Gabriele Mathiasová a Petru Baránkovi se naopak zdál nejlepším uchazečem Daniel Jašek, přestože ve svém projektu požadoval od města dotaci převyšující zaplacený nájem. Majetková komise se přiklonila k většinovému názoru pracovní skupiny a doporučila radě města uzavřít nájemní smlouvu s Martinem Seidlem, který jako jediný z uchazečů o žádnou dotaci nežádal.

Připravenou smlouvu ale Rada města neschválila. Radní Brňáková, Mathiasová a Baránek nebyli s volbou spokojeni. Shromažďovali informace o aktivitách Martina Seidla a jeho zaměstnancích a zpochybňovali jeho solventnost. Bývalé kolegyně mě nařkly z klientelismu a manipulace s rozhodnutím 13členné pracovní skupiny. Oporu našli v tehdejší šéfredaktorce Deníku Zuzaně Urbánkové, která rozdílné názory ve skupině přetvořila v další komunální kauzu. Jako už několikrát předtím, dala ve svých textech prostor menšinovému názoru, zatímco postoj většiny pracovní skupiny byl Deníkem se zpožděním publikován až po naší urgenci.

Pochybnosti byly nakonec vyvráceny. Rada většinově nájemní smlouvu s Martinem Seidlem schválila, takže od 1. březnu 2014 je městský kulturní dům opět pronajat. Obavy se nenaplnily. Na Rybníčku se konají akce, restaurace si buduje dobré jméno, venkovní zahrádka byla v létě plná hostů a na účet města chodí pravidelné platby.

V příštím dílu nahlédneme do Přemka.

Další články autorky/autora