Nejvíc času, energie, bezesných nocí i politických bodů mě během čtyř let na radnici zřejmě stálo angažmá ve vedení Slezského FC Opava. 

Předchozí díl: Probuzení Přemka

Ožehavého fotbalového tématu jsem se několikrát dotkla už v opozici. Zajímala jsem se, proč mužský fotbal spotřebovává celou třetinu městského rozpočtu určeného na podporu sportu jako takového. Proč více nepodporujeme další, menší sporty. Nikdy jsem se nepostavila proti SFC, naopak jsem ho později ve funkci náměstkyně podporovala. Ale požadovala jsem větší průhlednost financování a větší podporu i pro jiné sporty. (Mimochodem, to druhé se nám prosadit podařilo: navýšily se finance na granty, zavedlo se spravedlivější rozdělování a opravila se mnohá sportoviště.) Média si ovšem mé výstupy vyložila po svém a vlastně až dodnes udržují představu, že jsem fotbal chtěla zrušit. Špatně. A pak nezrušila. Také špatně.

Co na to odpovědět? Někteří kolegové a kolegyně by se mnou v roce 2010 nekandidovali, kdyby si nebyli jisti, že si nepřeji zánik, ale pouze pochopitelné a transparentní financování SFC z veřejných prostředků.

Když mi tedy po úspěšných volbách 2010 koaliční dohoda přisoudila dohled nad společnostmi města, začala jsem se ptát předsedy představenstva SFC Marka Veselého (ODS) a generálního manažera SFC Pavla Hadamczika, jak akciová společnost z 99 % vlastněná městem funguje. Proč jí chybí peníze na platy, proč neplní své závazky? Co se s tím dá dělat? Dozvěděla jsem se ale v podstatě jen to, že „ve fotbale je všechno jinak“. Bylo zřejmé, že bez spolupráce představenstva se ani jako náměstkyně primátora k potřebným informacím nedostanu.

Abych zjistila, co se v klubu skutečně děje, nechala jsem se na jaře roku 2011 zvolit předsedkyní představenstva SFC. Byla to chyba? Těžko říci, zda to byl vstup ženy na vysoký post českého fotbalového mikrosvěta, nebo kritika poměrů, co způsobilo takový poprask a vyvolalo odpor, který mě zaskočil a se kterým jsem se pak složitě a ne vždy šikovně potýkala.

Smlouvy v šuplíku

Ukázalo se, že generální manažer SFC Pavel Hadamczik dlouhodobě neplnil úkoly představenstva, nepodával přehledy o hráčích a závazcích vůči nim, účtoval si desetitisíce za cestovní příkazy, aniž by své cesty zdůvodňoval. Členské příspěvky dětí byly vybírány bez dokladů, v pokladně leželo přes čtvrt milionu korun v hotovosti, které účetně nikomu nepatřily. Klub s rozpočtem 20 milionů korun měl zhruba pětimilionové dluhy vůči hráčům a dalším subjektům. Přesná výše závazků nebyla známa, protože řada smluv ležela zamčená v Hadamczikově kanceláři. Zatím pravidelně přicházeli další (hráči, firmy, jiné kluby) s tím, že i jim SFC dluží peníze.

Jako nově příchozí do klubového vedení jsme společně s místopředsedou představenstva Ondřejem Těšinou a členem dozorčí rady Radimem Vedrou (oba nominovaní SOS pro Opavu) iniciovali řadu opatření k řešení nevyhovující situace. Dlouholetý místopředseda představenstva Václav Klučka (ČSSD) a předseda dozorčí rady, vedoucí finančního odboru magistrátu Miroslav Drőssler nám při tom nebyli vždy nápomocni. Václav Klučka (ČSSD) navíc často trpěl ztrátou paměti – na nic, co se dělo v klubu před naším vstupem, si nepamatoval.

Přes některé neshody se tříčlenné představenstvo jednomyslně shodlo na ukončení spolupráce s Pavlem Hadamczikem. Díky předchozím vedením klubu však Hadamczik disponoval smlouvou, která mu přesněji než povinnosti předepisovala vysoké odstupné. Nepřiměřeně vysokou částku, na kterou jím spravovaný klub ani neměl, jsem odmítla vyplatit a podezřelá smluvní ustanovení právně napadla. Třebaže jsem hájila zájmy města Opavy, byla jsem nucena svůj postup obhajovat před ostrou kritikou mj. primátora Jiráska a později i bývalého kolegy Halátka. Soudní spor s Pavlem Hadamczikem skončil na konci roku 2012 mimosoudní dohodou. Díky ní klub ušetřil 25 % původně požadované částky.

Dluhy klubu jsme splatili za cenu mimořádné 6milionové dotace z městského rozpočtu. Vnímala jsem to tehdy a vnímám to i dnes jako nepříjemné, vynucené rozhodnutí, příslovečný politický kompromis. Odvrátili jsme tím hrozbu vyhlášení konkurzu ze strany věřitelů SFC. Začali jsme snižovat provozní náklady klubu. Bylo třeba šetřit i na nákupech hráčů, kladli jsme důraz na výchovu hráčů vlastních, kteří se začali mnohem více zapojovat do A týmu.

Bohužel se ukázalo, že výměna jednoho generálního manažera za dva manažery podléhající přímo představenstvu ani výměna trenéra Josefa Mazury za Davida Vavrušku nebyla šťastná rozhodnutí. Fiaskem skončilo také několikatýdenní angažmá Petra Žemlíka v roli generálního manažera. Herní výsledky se horšily stejně jako veřejný a mediální obraz klubu. Krize v sezóně 2012/13 vyvrcholila sestupem A týmu do Moravskoslezské fotbalové ligy. Nepomohlo angažmá fotbalové legendy Karla Jarůška, sestupující tým nemohl zachránit ani trenér Jan Baránek, který v posledních zápasech nešťastné sezóny nahradil odstoupivšího Davida Vavrušku.

Kdo za to může

Za stav akciové společnosti nese odpovědnost představenstvo a její předseda. Odpovědnost města ve společnosti, v níž má 99 % akcií, spočívá především v zabezpečení finančních prostředků nutných pro chod společnosti, v našem případě klubu SFC. Po sportovní, fotbalové stránce vedou klub odborníci, manažeři. Není pochyb — a mě to samozřejmě ani trochu netěší —, že se na sportovních neúspěších SFC přímo podílela destabilizace personálních poměrů, kterou způsobil námi zavedený model dvou manažerů (ekonomicko-technického a sportovního) a jejich neschopnost společně propojit management s trenéry, hráči a fanoušky. Této zodpovědnosti se jako bývalá předsedkyně představenstva nezříkám. Všechny finance, které pro provoz klubu manažeři požadovali, ale zajištěny byly. Zodpovědnosti za sportovní výsledky se tudíž ani oni zříci nemohou. Přiznejme současně, že klub podával proměnlivé výkony i v personálně a finančně stabilní éře předsedy SFC Marka Veselého (ODS), kdy jej dotovali sponzoři v té době realizující stamilionové zakázky města.

Jsem přesvědčena, že pokud problém SFC nevznikl, pak zcela jistě akceleroval v roce 2005, kdy město klub převzalo od soukromých majitelů a zaplatilo desítky milionů korun za tzv. záchranu jeho značky. Ta se stejně nepodařila. Klub skončil v krajském přeboru a 2. ligu si později sportovně nevybojoval, ale koupil. Kdyby tehdy bylo na zadluženou společnost vyhlášeno insolvenční řízení, mohl vstát opavský fotbal z popela a ve stejné krajské soutěži začít s čistým štítem jako nezatížená akciová společnost. To se nestalo, a tak ovoce jedné z nejpodezřelejších transakcí s opavskými veřejnými prostředky sklízíme dodnes.

Přes turbulentní vývoj a oprávněné zklamání opavských fotbalových fanoušků a fanynek je současná situace SFC stabilizovaná. 80 % dotace, kterou město klubu vyplácí, jde na sportování mládeže. Generálním manažerem klubu je uznávaná fotbalová osobnost Alois Grussman, A tým po všech veletočích bojuje v čele 2. ligy. Velmi si přeji úspěch Slezského FC, kterému pomáhám i po svém odchodu z představenstva. Aktivně podporuji racionální a erudované požadavky SFC na radě i v zastupitelstvu, na rozdíl od někdejších zastánců opavského fotbalu Zbyňka Stanjury nebo Marka Veselého (oba ODS), kteří po odchodu z radnice resp. vedení klubu překvapivě často hlasují proti SFC.

V příštím dílu popíše Olga Pavlíčková pokus o moje odvolávání z funkce první náměstkyně.

Další články autorky/autora